Tak trochu jiný pohled na moc hodného člověka
Na jednom ostrově obsluhoval maják velmi hodný a ústupný chlapík. S každým
chtěl vycházet dobře a prostě neuměl říct ne. Jednou za čas dostával z
královských zásob láhev vzácného oleje, aby měl čím plnit strážnou lampu. Nebe
bylo jasné a moře poklidné.
Zrána přišla za strážcem majáku stará vdova.
„Ulej mi kapku oleje," prosila ho. „Blíží se výročí smrti mého muže, musím mu
zapálit věčné světlo, aby jeho duše spočívala v míru."
Strážce jí ulil oleje a vdova zajásala:
„Ach, ten náš strážce, ten má srdce ze zlata!"
V poledne přišel za strážcem majáku soused.
„Příteli, že mi dáš kapičku oleje? Musím naolejovat své stroje, jinak bych dnes
přišel o výdělek."
Dostal svou sklenku oleje a nadšeně strážce majáku objal: „Vždy? já věděl, že
jsi kamarád!"
K večeru přiběhla mladá matka a moc naříkala:
„Mé dítě, mé drahé dě?átko se spálilo a křičí! Prosím tě, ulej mi oleje a já mu
budu mazat bolístku!"
I jí strážce odlil vzácný olej. ?ena mu vroucně políbila ruku:
„To je ale štěstí, že tu hlídá maják někdo tak hodný jako ty!"
Potom v noci přišla strašná bouře. Strážce spěchal na maják rozsvítit lampu. Ale
oleje už bylo sotva na dně. Lampa zhasla. Loď se stovkami lidí na palubě
narazila do skal a všichni do jednoho utonuli v moři.
Nikde v celém širém světě nebyl tak hodný strážce majáku.
Rozumíte pojmu "Páchání dobra?"
